Pravidelně se pro vývoj softwaru využívají smlouvy o dílo, které ale mohou být pro některé projekty nevyhovující. Aktuálním trendem jsou takzvané agilní smlouvy. Víte, co agilní smlouvy jsou a jaké jsou jejich výhody oproti smlouvě o dílo?
Agilní smlouva je taková, která předpokládá, že vývoj softwaru bude probíhat v určitých fázích, tzv. sprintech. Krátkých úsecích dlouhých zpravidla několik dní až měsíc. Dopředu nestanovuje, co bude ten který sprint obsahovat a vlastně nestanovuje ani množství jednotlivých sprintů. Výsledkem každého sprintu by však měla být implementovatelná část softwaru.
I když se to zdá jako banalita, programování ve sprintech je velký rozdíl oproti klasickému vývoji softwaru vedeném na základě smlouvy o dílo. Smlouva o dílo totiž předpokládá, že už při jejím uzavírání přesně víte, co bude jejím předmětem. Tzn., že byste měli přesně vědět, jak bude software vypadat, jaké budou jeho funkce, jak bude fungovat provázání na případné další softwary aj. U agilních smluv se naopak předpokládá, že na začátku znáte obrysy celého projektu (máte představu o základních funkcionalitách a využití softwaru), nicméně konkrétní obsah se tvoří až v rámci vývoje. Je toho dosaženo tím, že obsah každého sprintu se určuje až po ukončení sprintu předcházejícího. V průběhu vývoje tedy dochází k formování celého softwaru.
Agilní smlouvy skýtají výhody i v oblasti odměny za vývoj softwaru. Pokud v případě smlouvy o dílo dojde v polovině vývoje k ukončení spolupráce, bývá komplikované určit, na jakou část odměny má vývojář nárok). V případě agilních smluv se sjednává cena za jednotlivé sprinty, takže v případě ukončení v průběhu vývoje každá ze stran přesně ví, jaká odměna vývojáři náleží. A protože výsledkem každého sprintu by měla být implementovatelná část, nestane se, že po ukončení v polovině vývoje klient skončí s nepoužitelnou části softwaru, na kterou nebude chtít žádný jiný vývojář navázat (k tomu lze samozřejmě sjednat i jiné prvky ochrany, například průběžné kontroly třetí stranou).
Agilní smlouva se tedy hodí použít tam, kde strany nemají přesnou představu, jak bude výsledný software vypadat. V takovém případě agilní smlouva poskytuje největší jistotu, že vývoj bude probíhat hbitě, bude možné na něj navázat, každá ze stran bude vědět, na jakou odměnu má vývojář v průběhu vývoje nárok a konečně taková smlouva neomezuje kreativní proces předem přesně nadefinovaným zadáním.
Naopak pokud klient přesně a detailně ví, jaký software chce, může být výhodnější uzavřít smlouvu o dílo, protože se v průběhu nebude muset starat o definování obsahu jednotlivých sprintů a od vývoje softwaru tedy bude mít klid, dokud mu ho vývojář nepředá.